Počasí nic moc, dokonce i pršelo, ale když je dobrá parta a umí se to okořenit legrací, nemůže být nikdy zle. Přes Prahu jsme přefičeli jako vítr a netrvalo dlouho a vystupovali jsme na parkovišti u zámku Orlík.
Na skalnatém ostrohu, který se kdysi jako orlí hnízdo tyčil vysoko nad údolím Vltavy, dnes jej obklopuje hladina Orlické přehrady, stával raně gotický hrad. Byla to kdysi celnice vybírající poplatek za plavbu po řece. V okolí zámku se rozkládá rozlehlý anglický park.
Orlík byl v držení převážně české šlechty (Zmrzlíci ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové). Roku 1948 hrad a panství znárodněno, 1942 v rámci restitucí navráceno Karlu VII. Schwarzenbergovi. Zásadní posílení významu Orlíku přinesl počátek 19. století, kdy si jej zvolil kníže Karel Schwarzenberg za sídlo. Jeho bohatě vybavené zámecké interiéry jsou vynikající ukázkou životního stylu šlechty v 19. století. Výzdobou vyniká tzv. Teskův sál, jehož vyřezávaný kazetový strop a obložení stěn zhotovil v letech 1882 -1884 Jan Teska. V podobném romantickém duchu je vyzdoben a zařízen honosný Rytířský sál. Na zámku je také zastoupen empírový styl napoleonské doby a to především nábytkem, který si přivezl již zmíněný Karel Schwarzenberg z Paříže.
Na zámku se bohužel nikde nesmí fotit, pravda mému neposlušnému fotoaparátu, houpajícímu se u pasu, se tato slova dají těžko vysvětlit a tak občas nekontrolovaně a bez jakéhokoliv ostření, u pasu náhle cvakla závěrka. Díky tomu vám tu mohu pár neumělých záběrů nabídnout.
Po prohlídce jsme byli "vyklepáni" ze zámeckých bačkor a vystrčeni na terasy za zámkem, s krásnými výhledy na jezero plné plachetnic. Odtud se pak slézalo dolů, jakousi myší dírou ze zámku, kde bylo nutné protlačit naše pánská "panděra"! Dámy se samozřejmě bavily. Škoda, šel jsem poslední, a tak jsem přišel o to, jak ony zde propašovávaly svoje "silikóny“ ????????????. No prostě legrace plno a po procházce anglickým parkem jsme nastoupili do čekajícího autobusu a hurá na město Písek. Ale o tom zase příště….